Markéta Sofie Slavík

Rituální průvodkyně žen

O mně

Jsem Markéta Sofie, jedna z vás. Neobyčejná žena s obyčejnými radostmi, vzlety, pády, strachy a strastmi.

Narodila jsem se na Moravě v roce sametové revoluce. Od mládí jsem byla rebel. Divoká puberta vyústila v pravoslavný křest, který mě přivedl k tématu Božství. Přišly otázky co a kdo a kde je Bůh? Jak se s ním spojit?

Později jsem začala zpochybňovat téma viny a hříchu a bádat nad tím, zda Bůh je nutně On. Dostala jsem se na jógovou podložku a život mě zase vedl dál na stezku dobrodružství. Do života mi přišla stabilní jógová praxe a hinduistická Božstva.

V roce 2016 přišla zatím největší iniciace – stala jsem se matkou. Všechny koncepty, které jsem znala, se rozpadly jako domeček z karet. Moje staré já zemřelo a zrodila jsem se jako Matka. Namísto hypnoporodu jsem porodila císařským řezem a několik let se dostávala z toho, že jsem jako žena selhala.

Druhý porod mi přinesl další hluboké vhledy a poznání. Najednou jsem já, zdravá a silná žena ležela neschopná ničeho na lůžku a mohla si svůj život pomalu poskládat úplně od začátku.

Dostalo se mi velké poznání o bolesti, strachu, smrti a nakonec zase o Naději v život samotný. Byla jsem tázána, zda důveřuji Životu a zda tady chci zůstat.

Proto kráčím tímto směrem. Nešlo se jednoduše ohlédnout a jít dál bez toho, abych zůstala nezměněna. Život často nabízí transformaci, jen my se sveřepě držíme toho známého a starého. Jenže to fungovalo v určitém období a teď už je možná čas se rozběhnout a skočit, i když nevíme, jak vysoko je útes, na kterém stojíme.

Mateřská zkušenost a transformace byla pro mě tím nejsilnějším, co jsem dosud zažila. Jsem za ni Velké Matce neskonale vděčná. Díky mým dětem jsem pochopila slovo Láska. Ta blízkost, kterou jsem s mými dětmi zažila se nedá srovnat s ničím jiným, co jsem zažila s muži.

Vnímám, že s dětmi plníme svoje karmické dohody a ony mi moudře předávají učení, na kterém jsme se na úrovních Duší domluvili.

Jako matky a manželky často jedeme na stodeset procent a zcela zapomínáme na sebe. Zastáváme velké množství rolí a v každé z nich chceme být dobré, někdy, nedej bože, dokonalé. Velmi často končíme naše dny bez šťávy, podrážděné a vyčerpané. Díky mým dětem jsem přišla na to, že to nejlepší, co pro Sebe a potažmo pro celou rodinu mohu udělat, je zastavit se.

Zastavit se pro sebe. Na jógové podložce, u harmonia, během pranayamy, meditace. A v ten moment otočit tok energie z dávání na braní. Tedy doplnit si svou vlastní mističku. A jakmile mám plno, mohu dávat dál. Mohu se opět stát tou šťavnatou, usmívající se, radostnou Markétou Sofií. Tou, která zná svoje Tělo a ví, když něco potřebuje. Tou, která ví, že zastavit se není forma slabosti, ale akt síly a napojení se na Sebe.

To, co chceme předávat našim dcerám! Ale nejprve se to učíme žít s laskavostí k Sobě my samy. Pozvánky k zastavení přichází v životě neustále.

Otázkou je, zda je slyšíme a dovolíme si je žít.

Po narození mých dětí se něco stalo. Bylo to, jako by se protrhla hráz. Témata se na mě začala valit, jedno za druhým.

Témata o mém ženství, zraněném vnitřním dítěti, rodinných vztazích, o mém nedostdobráctví.

A tak jsem se vydala na Cestu. Je barevná, často bolavá, ale stojí za to. V roce 2023 jsem absolvovala výcvik u průvodkyně ženskými rituály a ceremonialistky Báry Zemanové, která mě naučila, jak pro druhé držet pole, aby jejich Duše mohla projít tolik potřebnou změnou.

Tato cesta průvodkyně nikdy nekončí, takže hledám nástroje, které mi pomohou dotknou se naší podstaty během terapeutické práce. Pokud vás zajímá, jak Vás mohu provést na Vaší Cestě sebepoznání, najdete to stránce s mou nabídkou.

Možnosti vaší Cesty sebepoznání